Takzvaná europodlaha je jedním z nejběžnějších v dnešní době montovaných druhů podlah, která spojuje snadnou instalaci se spolehlivostí, trvanlivostí a krásou. Jedná se o obdobu obkladových palubek, ovšem v masivnějším provedení.

Prkna se navzájem spojují pomocí dlabu a čepu jako každé jiné palubky, stejně tak mají na spodní straně vyfrézované drážky proti kroucení při změnách vlhkosti. Tím pádem se nemůže stát to, co stará prkenná podlaha udělat mohla, totiž že se jednotlivá prkna různě zkroutí a vytvoří se mezi nimi schody. Europodlaha zůstane vždy rovná a celistvá. Díky čepům je navíc možné přitlouci prkna na podlahu, aniž by to bylo vidět, neboť se používají kolářské hřebíky (s velmi malou hlavičkou), které se zatloukají skrze čep, takže jsou následně schovány v dlabu dalšího prkna.

Dřevěná podlaha má dobré tepelně izolační vlastnosti, je příjemná pro nohy a esteticky lahodí interiéru. Proto jsou dřevěné podlahy populární nejen v dřevěných, ale i v cihlových, ba i v železobetonových domech.

V závislosti na typu budovy lze dřevěnou podlahu položit na různé povrchy. V panelových a cihlových domech jsou nosnými konstrukcemi podlah železobetonové desky, v domech lehčích konstrukcí traverzy či trámy. Před montáží na betonové desky se aplikuje vyrovnávací cementový potěr, aby výsledná podlaha nebyla křivá. Je důležité, aby před montáží prken byl beton i cementový potěr dostatečně vyschlý. Aby se zabránilo pronikání vlhkosti z betonu do dřevěné podlahy, používá se někdy také vodo- a parotěsná zábrana, například střešní lepenka nebo polyethylen. Izolační materiál je připevněn na betonovou základnu a přilepen tmelem nebo lepicí páskou.

Do betonu se prkna neupevňují kolářskými hřebíky, ale vruty pomocí plastových či kovových kotev v předem vyvrtaných otvorech. Usazenou podlahu je poté dobré ošetřit lakem či barvou, aby se dřevo neušpinilo, nevybledlo a bylo odolné vůči vodě a tekutým nečistotám.